Střechy v proměnách historie

Prapůvodní střechy

Vzpomínáte si na scény v pohádkách, kdy střechy byly z otepí slámy nebo z poskládaných větví? A vám to připadalo hrozně zajímavé. Takové střechy ale skutečně existovaly a lidé pod nimi běžně žily. Šlo přitom o jeden z nejstarších typů střešní krytiny.

Naši prapředci měli domy z přírodních materiálů, a z týchž materiálů byly i střechy, které jim zajišťovaly úkryt před nevlídným počasím a nenechávaly tolik unikat teplo. Nejčastěji se střechy dělaly z rákosí, chvojí, palmových listů a také zvířecích kůží. Střecha vždy byla šikmá, aby odolala co nejvíce. Až staří Egypťané došli k téměř plochým střechám a byli v tomto ohledu rozhodně průkopníky.

Pálené tašky

Připadá vám, že pálené tašky jsou výdobytkem moderní společnosti? Nemůžete se více plést. Je prokázáno, že první pálení tašky, které fungovaly jako střešní krytina, vznikaly už někdy okolo roku 2300 před naším letopočtem. Staří Římané pak tento fascinující vynález šířili dál a dál, jak zvětšovali svou říši. Takže je prokázáno, že pálené střešní tašky se na území dnešní České republiky objevovaly už v 10. století našeho letopočtu (i když jejich složení bylo podle badatelů úplně jiné než dnes) – a každá taková taška se samozřejmě vyráběla ručně.

Břidlicové střechy

Do doby starého Říma spadá i vznik dalšího typu střešní krytiny – břidlicových „tašek“. Jednalo se o odštěpky kamenů z břidlicových dolů, které měly ideální plochý tvar. Původně šlo o různorodé skládání kousků na střechy, ale staří Římané vymysleli zajímavou šestihrannou šablonu s otvorem pro hřeb uprostřed, díky níž vznikaly skutečné břidlicové tašky. Technologie pokrývání střech břidlicí se rychle rozšířila po Evropě a stala se velmi oblíbenou.

Betonové tašky

Modernějším způsobem pokrývání střech se staly betonové tašky. Beton sice znali už také staří Římané, ale na to, že by se jím daly pokrývat střechy, nepřišli. To se stalo až v roce 1844, kdy první takovou tašku vyrobil Adolph Kroher v cementárně ve městě Staudach. Po jeho vzoru v roce 1954 vznikla takzvaná Frankfurtská vlnovka, která se velmi podobala současným taškám na střechu.

Eternit

Modernějším materiálem pro pokrývání střech se stal eternit. Dnes už víme, že nebyl vůbec ideální – ale šlo o velmi trvanlivý materiál. Tato azbestocementová krytina se oficiálně zapsala mezi patenty v roce 1901. A stala se hitem. Továrny na tento typ střešní krytiny záhy vznikly ve většině evropských států a lidé si ji zamilovali. Od roku 1990 se vyrábí v podobném vzhledu a s podobnými vlastnostmi, ale už jakožto beazbestová střešní krytina.